Z dochované listiny, darovací smlouvy Chotěšovskému klášteru, z roku 1266 víme, že za vlády Přemysla Otakara I. stálo ve Staré Plzni celkem osm kostelů, což bylo po Praze vůbec nejvíce v českých zemích.
Díky tomu si tak můžeme udělat představu, jak důležitým místem byla Stará Plzeň v kontextu české historie. V darovací listině se píše, že kostely sv. Petra, sv. Vavřince a sv. Kříže se nacházely na hradě (dnešní Hůrce), kostel Panny Marie bokem města a kostel sv. Blažeje mimo město. Pouze kostely sv. Jana Křtitele, sv Václava a sv. Martina se nacházely uvnitř města Plzně („in Pilznenzi civitate“).
Křesťanství v českých zemích
Předtím, než si všech osm kostelů postupně představíme, si krátce shrneme to nejdůležitější z počátku šíření křesťanství v čechách a výstavby církevních budov.
Do slovanské kultury začíná křesťanství pronikat dle odhadů již na konci 8. století, nicméně první doložené zmínky pocházejí až ze století devátého. Křesťanství se do českých zemí šíří zejména skrze řezenskou kupeckou stezku z Bavorska, případně z Východofranské říše na Moravu, kam v letech 863/864 dorazili učenci Konstantin s Metodějem.

Zpočátku bylo křesťanství záležitostí úzkých elit v kontextu úzce spojené politické a sakrální moci. Knížata tak měla na christianizaci společnosti nemalý zájem, zejména s cílem zajistit si přístup k západním zdrojům. Tím, že proces šíření probíhal výhradně shora, tedy od hradních center (kostel z latinského castellum = pevnost), lidé ve vzdálenějších osídleních vlastně nevěděli, co se po nich chce.
Zcela přirozeně neradi opoušteli svá stará náboženství v obavách, že nebude úroda a obživa. Abychom si udělali představu o „dobrovolnosti“ přijetí nového náboženství, platilo, že „každá vesnice, která nebude světit křesťanství, přijde o veškerý majetek ve prospěch Božího chrámu.“ Tato hrozba byla dostatečně přesvědčivá.
Ve 12. století se začíná zvyšovat úroveň vzdělanost, zakládají se kláštery a církev zažívá svůj největší rozmach ve 13. a 14. století. V průběhu 15. století si křesťanství prochází krizí, následují husitské války, pronásledování katolíků, čarodějnické procesy, až konečně dochází k rekatolizaci církve.
V průběhu 18. století přicházejí tzv. josefínské reformy a rušení nefarních kostelů. V důsledku těchto reforem se například z rotundy sv. Petra a Pavla stalo na dlouhá léta skladiště střelného prachu.
Kostely dochované
Nejdříve se podíváme na kostely dochované, kterých máme ve Starém Plzenci celkem tři, z nichž dva na Malé Straně a jeden na Masarykově náměstí.
Rotunda sv. Petra a Pavla na Hůrce
Jednoznačně nejdůležitější stavbou ve Starém Plzenci je románská rotunda sv. Petra a Pavla na Hůrce. Jako jedna z nejstarších dochovaných církevních staveb nejen ve městě, ale v celých západních Čechách a na českém území, má rotunda pro Plzeňský kraj velký historický význam.
Dle mnoha autorů pochází rotunda z druhé poloviny 10. století. Poslední výzkumy však na základě nálezů dlaždic vyšehradského typu naznačují až století jedenácté. Přesnou dataci rotundy se tak doposud nepodařilo potvrdit. Zajímavostí také je, že rotunda nebyla v rámci oprav nikdy přestavěna do gotického stylu, jak tomu je například u dalších plzeneckých kostelů.
V roce 1561 zakoupili staroplzenecké panství Kokořovci z Kokořova, kteří obnovili polorozpadlou rotundu do původního stavu, což ji zachránilo před zánikem. V té době byla také rotunda sv. Petra rozšířena o zasvěcení sv. Pavlovi.
Ještě v novověku byla rotunda několikrát opravována a od počátku 20. století byla předmětem několika archeologických výzkumů. Největší přestavba proběhla v průběhu 70. let v rámci příprav na 1000. výročí od první zmínky o Staré Plzni.

Kostel Narození Panny Marie na Malé Straně
Druhým dochovaným kostelem na Malé Straně je kostel Narození Panny Marie. Podle legendy jej založil sv. Vojtěch, který se při návratu z Říma přes plzeňské hradiště do Prahy zastavil na místním trhu. Když zjistil, že lidé v neděli místo slavení svátečního dne obchodují, rozhořčil se a roku 992 přikázal vystavět kostel na počest Panny Marie.
Dlouhá léta se mělo za to, že malostranský kostel je po rotundě sv. Petra a Pavla druhou nejstarší památkou ve městě. Archeologické výzkumy bývalého hradiště však postupně naznačují, že rotunda byla postavena později, než se původně uvádělo. Titul nejstarší církevní památky by tak připadl právě kostelu Narození Panny Marie.
Zajímavostí je, že roku 1906 byly v presbytáři znovuobjeveny bohatě zdobené fresky ze 14. století, které se dochovaly dodnes. Konkrétně se jedná o 28 novozákonních výjevů ze života Ježíše Krista.

Kostel sv. Jana Křtitele na náměstí
Třetí a poslední dochovaný kostel sv. Jana Křtitele pochází z počátku 11. století a nachází se na dnešním Masarykově náměstí. Tento původně románský kostel je nejmladším z dochovaných církevních budov ve Starém Plzenci.
Kostel zažil za dobu své existence mnoho zvratů. Roku 1280 byl braniborskými vojsky vypálen a chátral až do povýšení Plzence na královské komorní město roku 1361. Za husitských válek byl kostel vypálen podruhé a jeho stav upadal až do poloviny 16. století, kdy se Kokořovci z Kokořova zasloužili o celkovou opravu a přestavbu do gotického stylu.
Kostel byl roku 1784 za vlády Josefa II. uzavřen a obec jej poté využívala jako skladiště.
Rozsáhlé opravy pak proběhly v polovině 19. století v rámci povýšení Plzence na městys. Dále byl pak kostel opravován na počátku 20. století a naposledy v letech šedesátých.

Kostely zaniklé
Z celkem osmi kostelů, které se nacházeli ve Starém Plzenci v průběhu 13. století, se většina z nich nedochovala. Důvodů se nabízí hned několik, nicméně přihlédneme-li k vývoji české historie a četnosti nejrůznějších válek, je téměř zázrakem, že se z osmi dochovaly alespoň tři.
Důvody pro zánik kostelů
Nejčastějšími důvody pro zánik kostelů byly zpravidla následující historické události.
1) Drancování braniborskými vojsky roku 1281, kdy k úhoně přišly prakticky všechny staroplzenecké kostely.
2) Vypalování kostelů husitskými vojsky roku 1421, kdy se opakovala podobná situace z konce 13. století. Po husitském plenění se již některé kostely, např. sv. Martina nebo sv. Václava nevzpamatovaly.
3) Josefínské reformy a rušení nefarních kostelů na konci 18. století, jejichž základy z kamene byly postupně rozebrány na stavbu okolních domů.
4) Události dvou světových válek v první polovině 20. století, kdy nacističtí vojáci hrozili rozstřílením Plzence tankem.
5) Okupace vojskem Varšavské smlouvy roku 1968, kdy k úhoně přišli Pumpičky a dle koniky také víme, že vojáci chtěli rozstřílet rotundu v domění, že se jedná o nepřátelský vojenský bunkr.
6) Zestátnění památek za minulého režimu, kdy byly církevní stavby často nechávány ladem nebo přeměňovány na skladiště obilovin či zemědělského náčiní.
Vezmeme-li v potaz výše uvedené události, můžeme být velice vděční, že se z celkem osmi kostelů dochovaly alespoň tři, zejména rotunda sv. Petra a Pavla, která doposud přežila více než tisíc let ve své více či méně původní podobě.
Kostel sv. Blažeje za Plzencem
Historie církevní stavby zasvěcené sv. Blažeji sahá až do 12. století, kdy zde stála románská rotunda. Stylově byla tedy podobná rotundě sv. Petra a Pavla na Hůrce. Ve 13. století již byla opuštěna a na počátku 18. století započala výstavba nového barokního kostela s kapacitou pro 1400 osob.
Ještě na konci 18. století byl tento kostel významným poutním místem, neboť se zde až do roku 1775 pořádaly každoroční poutě od plzeneckého prelátství. V roce 1789 byl kostel v důsledku josefínských reforem zrušen a postupně rozebrán na stavební materiál. Například vstupní portál z kostela sv. Blažeje se aktuálně nachází nad vjezdem do garáže domu čp. 58 ve Smetanově ulici.
Originál sochy sv. Blažeje se od roku 2007 nachází uvnitř kostela sv. Jana Křtitele na náměstí. Pískovcová replika této sochy je dnes k vidění v kruhu topolů na původním místě stavby. Toto místo se v dochované listině Přemysla Otakara I. označuje jako „Krabatov“.

Kostely sv. Martina a sv. Václava u náměstí
Kostely sv. Martina a sv. Václava se nacházely v těsné blízkosti pod dnešním Masarykovým náměstím. Za původní umístění kostelů jsou považována dvě středověká pohřebiště v okolí ulice Svatopluka Čecha. Názory na zasvěcení jednotlivých kostelů se však mezi autory liší.
Jedním z pravděpodobných míst jednoho z kostelů je zdobený Blochův statek čp. 88 se selskou bránou. Statek původně sahal až k polím u řeky Úslavy. Zajímavostí je, že statkář Bloch, který například využil kameny z kostela sv. Blažeje pro své stavební účely, chtěl svého času koupit ze stejného důvodu také hrad Radyni.
V letech 2012–2017 na statku probíhal archeologický výzkum, při kterém byly objeveny vzácné denáry Boleslava III. O výzkumu je podrobně psáno v akademické práci Přínos nálezu denáru Boleslava III. k otázce polohy a vzniku kostelů sv. Václava a Martina ve Staré Plzni.
Druhý zaniklý kostel stával na místě dnešního Cheníčkova statku, kde byly objeveny četné kosterní ostatky. Ve středověku se standardně pohřbívalo v blízkosti kostelů, na základě čehož se lze domnívat, že se církevní budova nacházela práve zde. Kostely bývaly zpravidla ze dřeva, takže při výstavbě selských stavení o několik století později zde již z původních staveb pravděpodobně mnoho nebylo.

Kostely sv. Vavřince a sv. Kříže na Hůrce
Ve vrcholném středověku stávaly na Hůrce spolu s rotundou sv. Petra a Pavla ještě další dva kostely. Předpokládá se, že hlavní příčinou jejich zpustnutí bylo plenění města braniborskými vojsky r. 1280 a později husity r. 1421.
Zcela na vrcholu stával až do r. 1818 původní knížecí a později královský kostel sv. Vavřince z konce 11. stol. Podle Kosmovy kroniky zde roku 1109 slavil Vánoce kníže Vladislav I., což mimo jiné dokládá, že se svého času jednalo o nejdůležitější stavbu na hradišti. Kostel zde stál až do roku 1818, kdy prudká vichřice zničila střechu, která zůstala bez opravy. Zbytky kostela, jak tehdy bylo zvykem, si lidé rozebrali na stavební materiál.
Ve 12. století byl v předhradí za východním valem založený kostel sv. Kříže, který však zanikl mnohem dříve než kostel sv. Vavřince. Z historických pramenů totiž víme, že v roce 1651 se již na seznamu místních kostelů neuvádí. Základy obou kostelů byly odkryty v roce 1921 při archeologických vykopávkách.

Jak lze vidět z množství dochovaných pramenů, původní (Stará) Plzeň byla velice významným místem v kontextu české historie. Na západ od Prahy se v českých zemích nenacházelo více církevních budov, než právě zde. Město spolu s nadšenými členy OSHR pečuje o místní památky pro zachování dalším generacím a jsem rád, že mohu také svou činností ve spolku přidat ruku k dílu.