Pokračování historického cyklu
V předchozím díle jsme započali cestu světovou historií v dobách antiky a podívali jsme se, jaké civilizace byly tehdy na svém kulturním a ekonomickém vrcholu. Dějiny starověku jsme porovnali s historií Starého Plzence a v tomto článku budeme v podobném duchu pokračovat obdobím středověku.
» Část 1. – Starověk
» Část 2. – Středověk (právě čtete)
» Část 3. – Novověk
Středověk lze rámcově zasadit do období počínaje zánikem Západořímské říše roku 476 až do konce 15. století. Ukončení této historické epochy je standardně spojováno s objevením Ameriky v roce 1492, případně s pádem Konstantinopole v roce 1453, což jsou dvě významné události symbolizující dramatické změny v politickém, sociálním a kulturním uspořádání pro rozvoj moderního světa.
Raný středověk
Od příchodu Keltů až do první písemné zmínky o hradu Plzeň z roku 976 toho o místní historii mnoho nevíme, ačkoliv se lze domnívat, že neopevněné osídlení stálo na Hůrce snad již od 7.–8. století. Z toho důvodu budeme s historií Starého Plzence podrobněji pokračovat právě až od 10. století. Ještě předtím si však v krátkosti shrneme to nejdůležitější ze světové historie raného středověku po roce 476.
Pád Západořímské říše v 5. století byl doprovázen jak vnitřními politickými (mocenské boje), ekonomickými (inflace, vysoké daně) a správními problémy (neudržitelný státní aparát), tak problémy zvenčí, které předznamenaly její postupný úpadek.
Pomyslným jazýčkem na vahách bylo masivní stěhování národů, jež bylo spuštěno především příchodem Hunů z východních stepí do Evropy kolem roku 370. Tato první vlna vyvolala reakční řetězec migrací a invazí mnoha germánských, slovanských a dalších kmenů, které hledaly nové území pro svůj život, často na úkor římských provincií.
Rozpad Římské říše byl komplexním a postupným procesem několika století, jehož konečným výsledkem bylo vznik nových politických entit. Na území původní Západořímské říše se formovala království pod vládou germánských vůdců, což položilo základy pro moderní evropské státy.
Zatímco Evropa v důsledku těchto změn postupně upadala do chaosu, nepokojů a ekonomické nestability, Blízký východ se těšil významnému postavení jako centrum obchodu mezi evropským, asijským a africkým kontinentem.
V Byzantské a Perské říši významně vzkvétala věda, zejména matematika a astronomie. Z Blízkého východu pochází např. algebra, astronomické tabulky nebo arabské číslice, které používáme dodnes. Zmínit lze také pokroky v medicíně jako jsou např. chirurgické nástroje nebo lékařské encyklopedie s rozsáhlými texty, které později sloužily jako standardní učebnice medicíny v Evropě po mnoho století.
Roku 622 opouští prorok Mohamed Mekku, čímž začíná počátek islámské éry. Od této události se začíná datovat rok jedna islámského kalendáře. Významný vliv na šíření tohoto náboženství měli obchodníci a cestovatelé do jihovýchodní Asie, východní Afriky a dalších oblastí mimo bezprostřední dosah muslimských dobyvatelů. Proto jsou dnes země jako např. Malajsie nebo Indonésie převážně muslimské.
V Asii, zejména v Číně, také nastává období technologických inovací včetně vynálezu seismografu, porcelánu nebo střelného prachu. Na americkém kontinentě dochází k rozvoji pokročilých civilizací, zejména Mayů v oblasti jižního Mexika a severní části Střední Ameriky.
10. století
Jak již bylo zmíněno, na základě první písemné zmínky z kroniky Dětmara z Merseburku víme, že ve Starém Plzenci stálo opevněné hradiště již v roce 976, a proto budeme podrobněji pokračovat historickým výkladem od tohoto století. Z této doby pochází také druhá písemná zmínka z pera Bruna z Querfurtu v souvislosti se založením kostela Narození Panny Marie sv. Vojtěchem roku 992.
V kontextu českých zemí je potřeba zmínit zejména dvě události, které měly významný vliv na budoucí vývoj společnosti. Zaprvé se jedná o zavraždění knížete Václava, později svatořečeného, svým bratrem Boleslavem roku 935 (nebo 929). Toto je jedna z nejvýznamnějších událostí české historie, po které se Václav stává patronem Českého státu a dnes již zaniklého kostela sv. Václava ve Starém Plzenci.
Zadruhé je třeba zmínit vyvraždění rodu Slavníkovců roku 995, což je obecně považováno za období vzniku sjednoceného českého státu pod vládou dynastie Přemyslovců, kteří svého času sídlili také na Hůrce.
V době prvních písemných zmínek o hradu Plzeň se ve světové historii udály také dvě zajímavé události. Jednou z nich je korunovace Otty I. Velikého na římského císaře roku 962, čímž de facto vznikla Svatá říše římská, jedna z nejvýznamnějších politických entit křesťanské středověké Evropy na téměř tisíc let. Díky tomu nastává rozvoj měst a obchodních síti včetně například té přes hradiště Hůrku. Svatá říše římská (neplést s Římskou říší z 2. tisíciletí př. n. l) existovala až do roku 1806, kdy byla rozpuštěna během napoleonských válek.
Druhou zajímavou událostí 10. století je založení egyptské Káhiry roku 969. Historické prameny sahají samozřejmě daleko do historie (v době římského impéria zde například stávala známá křesťanská pevnost Babylon), nicméně samotné hlavní město Egypta s aktuálními 10 miliony obyvatel je pouze o 7 let starší než první zmínka o staroplzeneckém slovanském hradišti.
V kontextu světové historie lze také zmínit expanzi Vikingů, jejichž nájezdy a obchodní expedice ovlivňovaly velkou část Evropy, zejména té severní. Vikingové, seveřané pocházející z dnešního Dánska, Norska a Švédska, prosluli svými odvážnými plavbami přes severní Atlantik až na Island, Grónsko a dokonce severní Ameriku, kde se usadili dlouho před Kolumbem.
Nejenže prováděli nájezdy na pobřežní města a kláštery, ale zakládali také trvalé osady a navazovali obchodní cesty spojující severní Evropu s Byzancí a islámským světem jako např. Persií a Arábií. Tato éra vikingských expanzí trvá přibližně do poloviny 11. století.
S postupným ustálením politických hranic a vznikem nových feudálních států se v Evropě zvyšuje bezpečnost, čímž dochází k rozvoji obchodu a zemědělství. Vznikají nová tržní města, která stimulují ekonomiku a podporují růst obyvatelstva. Rovněž dochází k rozvoji klášterního školství, opisování a uchovávání antických textů, což napomáhá k zachování a šíření dosavadního vědění. V této době také dochází k posílení křesťanské církve, která hraje klíčovou roli nejen v duchovním, ale i v politickém a kulturním životě Evropy.
Vrcholný středověk
11. století
Hradiště ve Starém Plzenci bylo v plném rozkvětu, neboť kupecká stezka do Řezna významně posilovala místní ekonomiku. Kníže Jaromír zde na počátku 11. století zakládá mincovnu a nechává razit své denáry s opisem “Plizen Civitas”. Nejstarší ražby pochází z let 1004 až 1012. Hradiště v 11. století také navštěvuje Vratislav II., první český král s doživotním (nedědičným) titulem z rodu Přemyslovců.
Na Hůrce je zakládán kostel sv. Vavřince a na druhém břehu Úslavy poté kostely sv. Jana Křtitele, sv. Blažeje a snad také dva dnes již zaniklé kostely sv. Martina a již zmiňovaného sv. Václava. Dle nejnovějších archeologických nálezů pochází z tohoto období také rotunda sv. Petra a Pavla.
Christianizace je v rozmachu na celém kontinentu a dochází k rozvoji feudálního systému, který formuje základní sociální a ekonomickou strukturu středověké Evropy. V důsledku toho se společnost rozděluje na na šlechtu, duchovenstvo a rolníky.
Roku 1054 nastává v Evropě tzv. Velké schizma, což vede k trvalému rozštěpení křesťanství na dvě hlavní větve: západní římskokatolickou a východní pravoslavnou církev v důsledku hlubokých kulturních, jazykových a politických rozdílů zakořeněná po staletí.
Zajímavou událostí je také vyhlášení první křížové výpravy papežem Urbanem II. roku 1095 s cílem znovudobýt svatá místa v Jeruzalémě z rukou muslimů. Křížové výpravy byly pravděpodobně inspirovány touhou usmířit rozdělené křesťanské světy sjednocením se proti společnému nepříteli. I když první výprava skončila dobytím Jeruzaléma, nepřinesla trvalé usmíření mezi východní a západní církví.
V souvislosti s mimoevropskými zeměmi lze ještě zmínit například Čínu, kde dochází k významným inovacím, včetně zdokonalení tisku pro širší dostupnost vzdělávacích materiálů, zdokonalení námořní navigace díky kompasu a první použití státních papírových bankovek pro zjednodušení ekonomiky a obchodu.
12. století
Dvanáctým stoletím se dostáváme zhruba do poloviny období rozkvětu hradu Plzeň. Obchodní stezka je v plném vytížení a na Hůrce je zakládán kostel sv. Kříže. V kronice Kosmově se také roku 1109 objevuje třetí zmínka o Starém Plzenci, a sice v souvislosti s dvoudenním pobytem knížete Vladislava I. na hradišti v průběhu vánočních svátků.
V kontextu evropských dějin přináší dvanácté století významné změny zejména v oblasti vzdělání. Oxfordská univerzita se začíná roku 1167 podstatně rozšiřovat, vznikají první koleje a je zde zřízena řádná výuka. Vůbec nejstarší evropskou univerzitou je italská univerzita v Bologni založená již roku 1088.
Postupně také nastává období gotiky (typické lomené oblouky), nicméně do Staré Plzně se nový architektonický sloh dostává až zhruba o dvě století později, zejména v důsledku vydání Zlaté buly sicilské a následném importu západní kultury.
Dochází ke druhé (1147–1149) a po dobytí Jeruzaléma Saladinem roku 1187 dále třetí (1189–1192) křížové výpravě zintenzivňující výměnu technologií (např. astroláb) mezi křesťanským a muslimským světem. Události tohoto období jsou ztvárněny například ve filmu Království nebeské z roku 2005.
Ze světové historie lze zmínit například jihovýchodní Asii, kde začíná výstavba komplexu Angkor Wat, největšího náboženského monumentu na světě. Jeho silueta je dokonce zobrazena na národní vlajce Kambodži, což podtrhuje jeho trvalý historický význam.
Zmínit lze ještě africká království jako Ghanu nebo Mali, která byla v té době nesmírně bohatá zejména díky transsaharskému obchodu se zlatem a solí. Také Etiopie spravuje své křesťanské království Aksum a kultivuje obchodní vazby s okolním světem.
13. století
Třinácté století je klíčové nejen pro Starý Plzenec, ale také celé České království. Roku 1212 byla v Basileji vydána Zlatá bula sicilská do rukou Přemysla Otakara I, která poprvé zajistila dědičný královský titul pro české panovníky. Tím bylo zachováno právo českých šlechticů na vlastní volbu, čímž se pomyslně otevřela cesta pro import západních zdrojů a kultury. Jak si povíme později, to mělo též zásadní vliv na místní hradiště.
Zhruba do poloviny století stále trvá období prosperity původní Plzně. Mezi lety 1222 až 1227 zastával funkci zdejšího správce Václav I., syn krále Přemysla Otakara I. Z pramenů víme, že Václav I. byl svého času přezdívaný jako „Vévoda plzeňský“, což dokládá význam místního hradiště.
V roce 1266 dává Přemysl Otakar II. darem Starou Plzeň se svými osmi kostely Chotěšovskému klášteru, čímž se z Plzence stává královské tržní město. Archeologické nálezy z let 1999 – 2002 v oblasti dnešní Smetanovy ulice odkrývají základy pravoúhlé sítě ulic s pravidelnou parcelací, což právě odpovídá prostorovým kritériím královského moderního města z druhé poloviny 13. století.
Na konci století nastává série událostí, která postupně vede k období úpadku hradiště. Roku 1280 bylo městečko vypleněno Braniborskými vojsky, dále došlo k blíže nespecifikované přírodní katastrofě (pravděpodobně vylitím řeky Úslavy a zatopením přilehlého osídlení), obchodní stezka byla posunuta mimo hradiště a nakonec byla roku 1295 založena dnešní Plzeň, kam se následně přesunula správa celého regionu. Tím byl osud Staré Plzně zpečetěn na dalších 600 let úpadku.
Třinácté století rovněž přineslo řadu významných událostí ve světové historii. V Anglii byla založena univerzita v Cambridge (1209) a v roce 1215 vydána Magna Charta, která dala základ rovnosti poddaných a vrchnosti před zákonem. Lze také zmínit vynález brýlí a první použití mechanických hodin pro přesnější měření času.
Dochází k poslední čtvrté křížové výpravě (1202 až 1204) vedoucí ke zpustošení Konstantinopole a výraznému oslabení Byzantské říše. Tím postupně dochází k převzetí nadvlády italskými městskými státy (např. Benátky, Janov, Pisa, Florencie) nad obchodem ve Středomoří, následnému významnému zbohatnutí regionu a zrodu italské renesance.
Začínají také vpády Mongolů do východní Evropy, které zanechávají značné demografické ztráty zejména na území Polska a Maďarska. Mongolská expanze těžila zejména z přístupu k takzvané Hedvábné stezce vedoucí z Asie až do Středomoří, která významně usnadnila obchod s Blízkým východem. Pod vedením Čingischána vzniká tak na území Číny největší souvislé impérium v historii lidstva.
V Americe expandují Mayská a Aztécká říše, které pokládají základy pro svoji pozdější dominanci v regionu. Již v následujícím století roku 1325 zakládají Aztékové své hlavní město Tenochtitlán na ostrově uprostřed jezera Texcoco, které se stává jedním z největších a nejvyspělejších měst své doby.
Aztécká společnost byla pečlivě organizovaná s výraznou třídní strukturou a silnou centralizovanou mocí v rukou vládce. Věřili ve složitý panteon bohů, jejichž uctívání často zahrnovalo rituální oběti jak zvířecí, tak lidské, jak dokládají evropské kroniky z dob objevitelských plaveb.
Pozdní středověk
14. století
Historie 14. století je ve Starém Plzenci důležitá zejména v souvislosti s výstavbou hradu Karlskrone, dnešní Radyní. Český král a od roku 1355 římský císař Karel IV. buduje na západě Čech dva královské hrady jednotného architektonického typu s palácem mezi dvěma věžemi. Jedním z nich byl právě hrad Karlskrone na vrchu Radyně a druhým hrad Karlsberg, dnešní Kašperk, kde se dochovaly obě věže i s přilehlým opevněním.
Hrad Radyně byl dokončen roku 1361 a jeho stavba trvala pouhých pět let. Staroplzenečtí za pomoc s výstavbou dostávají královská práva a privilegia, díky kterým jsou osvobozeni od robotních povinností. Město také pravděpodobně dostává svůj znak se stříbrným lvem a černou orlicí.
Evropa se neustále potýká s rozkolem církevní autority v katolické církvi. Sídlo papežů bylo na téměř 70 let přemístěno roku 1309 z Vatikánu do Avignonu. Zpět do Říma byl papežský stolec přesunut až roku 1378, avšak i nadále v Avignonu vládl, tzv. vzdoropapež. Jednota církve byla obnovena až roku 1417 na kostnickém koncilu v Čechách, kde byl také upálen myslitel a reformátor Jan Hus.
Roku 1337 vypukla Stoletá válka mezi Francií a Anglií, která trvala až do roku 1453. Tento konflikt měl zásadní dopad na vývoj obou zemí i celé Evropy. Mimo jiné urychlil rozvoj dělostřelectva, střelných zbraní a vedl k centralizaci královské moci ve Francii na úkor šlechty. Válka rovněž inspirovala literaturu, umění a národní mýty v obou zemích, včetně legendy o Johance z Arku.
Na Blízkém východě je na počátku 14. století zakládána Osmanské říše, která bude později hrát důležitou roli v souvislosti s islamizací jižní části Evropy, například Španělska nebo Balkánského poloostrova.
V kontextu nejen evropské historie, ale i té světové, je potřeba zmínit ještě katastrofální události tzv. černé smrti nebo „první morové rány“ mezi lety 1347 až 1351. Ačkoliv se epidemie nejvíce spojuje s Eurasií, její dopad byl cítit po celém světě.
Snížením evropské populace o jednu třetinu až polovinu (odhadem 75 milionu obětí) vedlo zejména k nedostatku rolnické pracovní síly a oslabení obchodu s Asií a Afrikou. Dle některých teorií byly jednou z příčin rozšíření moru právě obchodní karavany putující přes Hedvábnou stezku ze západní Číny do Evropy.
15. století
V průběhu patnáctého století se do Starého Plzence konečně dostává gotický sloh ze západních zemí, právě v nepřímém důsledku vydání Zlaté buly sicilské. Původní románské kostely ve Starém Plzenci (např. kostel sv. Jana Křtitele na náměstí) tak byly postupně přestavovány dle nové architektonické módy s typickými lomenými oblouky.
U staroplzeneckých kostelů ještě zůstaneme, neboť v důsledku husitských válek mezi lety 1419 až 1434 bylo město spolu s církevními stavbami vypleněno. Mnoho kostelů, například dnes již zaniklé kostely sv. Martina, sv. Václava či kostel sv. Kříže, bylo pravděpodobně při vojenském drancování zničeno.
Zatímco české země se zmítaly v náboženských nepokojích mezi husity a křesťany, světové dějiny byly bohaté na příznivější události. V Itálii vzniká renesance, obnovuje se zájem o antickou kulturu a do historie se skrze svá umělecká díla zapisují Leonardo da Vinci a Michelangelo. V Německu kolem roku 1440 Johannes Gutenberg vynalézá knihtisk, což revolucionizuje šíření informací a masově zpřístupňuje vzdělávání.
V roce 1453 končí stoletá válka mezi Francií a Anglií a ve stejném roce také dochází k pádu Konstantinopole do rukou Osmanů, čímž končí období Byzance. Zánik původní Východořímské říše tak nutí obchodníky hledat nové obchodní cesty do Asie, čímž nastává epocha objevitelských plaveb kolem světa.
Jedním z takových mořeplavců byl Kryštof Kolumbus, který během své cesty do Indie roku 1492 “objevil” Ameriku. Kolumbova plavba financovaná španělskou královskou korunou měla za cíl prozkoumat západní námořní trasu do Orientu, což by umožnilo rychlejší a bezpečnější spojení s tamějšími obchodními partnery. Namísto přistání v Indii však Kolumbus narazil na neznámý kontinent, který později dostal jméno Amerika.
Úvod do novověku
Tímto nečekaným objevem, který zásadně mění světovou mapu a otevírá novou éru obchodu a kolonizace, symbolicky začíná období novověku.
Evropa si objevením Ameriky zajišťujě jednak novu pracovní sílu a za druhé značné zdroje nerostného bohatství indiánských kmenů. O pohádkových pokladech Apačů a dalších původních obyvatel Ameriky byla natočena celá řada filmů, např. Poklad na Stříbrném jezeře s hlavní postavou náčelníka Vinnetou.
Posupně nastává doba trvalé evropské přítomnosti po celém světě, éra divokého západu a poddanských povinností. Na tuto dějinnou epochu se podrobněji podíváme v následujícím článku o staroplzenecké historii v kontextu světového novověku.
