Zřícenina původního královského hradu Radyně je se svými 567 m nad mořem dominantou celého Plzeňska. V průběhu 14. století jej nechal založit Karel IV., syn dědičky Elišky Přemyslovny a českého krále Jana Lucemburského.
V tomto článku se podíváme na historii nejen Radyně, ale také na období transformace od dřevěných hradišť ke kamenným hradům. Zmíníme také Radyni v umění, literatuře a na sběratelských předmětech. Závěrem článku si povíme o aktuálním dění na hradě a čeká nás také hádanka, kde si můžete zkusit odhadnout, která ze dvou pohlednic hradu Radyně je starší.
Hradní historie obecně
Historie hradů na dnešním českém území sahá až do počátku 12. století. Z této doby pochází první zmínka o nejstarším kamenném hradu u nás, Přimdě. Byla však potřeba ještě další dvě staletí vývoje, aby se nový typ opevněných sídel z kamene rozšířil na území celého přemyslovského státu.
Významným milníkem v hradní architektuře bylo vydání Zlaté buly sicilské roku 1212, kdy se Českému království postupně začíná otevírat cesta k západní kultuře, zejména gotickému slohu a rytířskému kultu. V důsledku toho dochází k transformaci od knížecích dřevěných hradišť ke středověkým hradům.
Po vymření Přemyslovců po meči na počátku 14. století začala v době bezvládí vznikat menší sídla i pro chudší šlechtu. Královská pokladna byla prázdná a nebylo proto výjimkou, že šlechta byla často bohatší než král.
Až Karel IV, český král a římský císař, nastolil řád a vrátil slávu České zemi. Vystavěl na českém území několik hradů, které nesou jeho jméno. Zmínit lze např. Karlštejn, Kašperk, Karlshaus (Hrádek u Purkarce), Karlsburg (Tepenec) nebo právě Karlskrone, dnešní Radyni.
Během 16. století začala hradní architektura upadat, neboť přestávala vyhovovat pohodlnému životu šlechty. Po třicetileté válce byla tato přeměna dovršena, kdy se moci plně chopila vrchnost vládnoucí ze zámků, panství, případně renesančních pevností. Některé hrady byly přestavěny v barokním stylu (např. Konopiště), z jiných se staly zříceniny.
Historie hradu Radyně
Hrad Radyně byl založen roku 1356 jako strážní opěrný bod kupecké stezky přes Starou Plzeň. Hrad dostal původně jméno Karlskrone po svém zakladateli Karlu IV., nicméně tento název se v českém prostředí příliš neuchytil. Po smrti krále se začalo hradu říkat Radyně podle vrchu, na kterém byl vystavěn.
Stavba hradu a původní podoba
Stavba hradu, kterou byl úředně pověřen Vít Hedvábný, trvala pouhých pět let. Dokončený hrad dle projektu Michala Parléře, gotického kameníka z rodu Parléřů, byl předána svému účelu již roku 1361.
Základem areálu byl obytný palác s několika komnatami, kuchyní a prevétem. Kamenné hrady byly výsadou královské komory, šlechtici stavěli svá sídla také, ačkoliv v menším rozsahu z důvodů omezených finančních zdrojů.
Hrad měl také dvě věže, západní čtyřhrannou a východní polokruhovou směrem k zámku Kozel. Dodnes zachovaná západní věž, která měla původně pět pater, dosahuje výšky 22 metrů. Hradní palác měl pro srovnání patra pouze tři.
Práva a privilegia
V souvislosti s dokončením hradu obdrželi staroplzenečtí na Karlštejně dne 3. července 1361 od Karla IV. královskou listinu, která místním udělova práva a privilegia za pomoc a “způsobenou újmu” s výstavbou hradu. Díky tomuto spisu tak byly obyvatelé Starého Plzence osvobozeni od robot, platů a dalších břemen.
Tato královská listina později hraje důležitou roli v historii obce, zejména po třicetileté válce a nástupu šlechty k moci. Po úbytku populace v důsledku války začala šlechta nutit poddané do roboty, k čemuž dle listiny neměla právo. Kvůli změně politických poměrů a tehdejší relativní bezvýznamnosti obce však nerovný boj skončil až zrušením feudalismu v polovině 19. století.
Hrad majetkem šlechty
Největší sláva hradu trvala do roku 1400, kdy král Václav IV. poprvé zastavuje Radyni za úplatek drobným šlechticům. Již na konci 15. století (1496) se poprvé držby hradu ujímá jeden z větších vrchnostenských rodů, Šternberkové. Po celou dobu je však Radyně stále majetkem královské komory, tedy až do roku 1536, kdy hrad do dědičného držení dostává Adam ze Šternberka, čímž se ze Starého Plzence stává poddanská ves.
V polovině 16. století, zhruba dvě stě let od svého založení, byl hrad v zemských deskách z roku 1558 již označen jako pustý, pravděpodobně v důsledku vyhoření po úderu blesku. V roce 1561 hrad kupují Kokořovci z Kokořova a poté roku 1710 Černínové z Chudenic.
Až Valdštejnové na počátku 19. století nechávají hrad opravit v romantickém stylu. Na vrcholu čtyřhranné věže byla zřízena rozhledna, v pokojích zasklena okna a obytná místnost vyplněna nábytkem. Zanedlouho po této opravě však Radyně vyhořela a opět zpustla. V celé své historii byla Radyně několikrát obléhána, avšak nikdy nebyla dobyta.
Pod správou města
Až roku 1920 hrad od Valdštejnů odkupuje město a s nově založeným Spolken na záchranu Radyně a Hůrky postupně Radyni zvelebují. Zřizují restauraci v podhradí a vydávají celou řadu propagačních materiálů a pohlednic. Tím se výrazně zvyšuje návštěvnost hradu a s tím spojené finance na opravu.
V roce 1923 probíhají generální opravy nejen interiéru paláce, ale také okolí hradu. Je například vyspraveno zdivo, zřízen nový vstup do hradu a vykáceny stromy pro lepší přístupnost.
Státní hrad
Spolek se o Radyni stará až do počátku 50. let, kdy hrad přechází do majetku státní správy. V průběhu 70. let byla výrazně narušena statika z důvodu těžby kamene v nedalekém lomu, což vedlo k uzavření hradu. Na počátku 80. let byla Radyně opět otevřena návštěvníkům, kteří si od té doby mohou po zdolání 114 schodů vychutnávat krásný výhled na široké okolí.
Nová éra
Počátkem 90. let nastává nová éra hradu, kdy se Radyně stává opět majetkem města. Později v roce 2003 je zakládán Občanský spolek Hůrka a Radyně, který navazuje na původní spolek z 20. let. OSHR se aktivně stará o památky a ve spolupráci s městem zde pořádá celou řadu kulturních akcí. Zmínit lze také rok 2016, kdy bylo v původní hájovně z roku 1900 zřízeno centrum pro turisty.
Pověst o Radoušovi
V souvislostí s historií hradu Radyně je ještě potřeba zmínit legendu o Radoušovi, která se poprvé objevuje v Kronice české z roku 1541 z dílny Václava Hájka z Libočan.
Ve své kronice uvádí, že „Léta 775 Radouš, syn Hrozislavův, ze vsi Radouše k západu slunce pospíchal a přijda k jedné velké skále, hrad stavěti poručil a jemu dal jméno Radyně.“ Originál Radoušovy předlohy (následující obrázek vlevo) je v současnosti uložen na nedalekém zámku Kozel.
Radyně v umění
Hrad Radyně se objevuje v řadě uměleckých vyobrazení. Mezi nejznámější patří například dílo Podzim od Josefa Lady z roku nebo celoživotní dílo Vladimíra Havlice, jehož největší obrazy jsou od roku 1994 vystaveny v obřadní síni města. Grafiky pana Havlice také doplňují kalendář na rok 2024.
Mezi další známé umělce patří například Jiří Vlach, Ladislav Lábek, Jan Trefný nebo František Hroch, jehož obrázky Hůrky a Radyně zdobí zdi mnoha plzeneckých domácností.
Historické publikace o Radyni
O Radyni byla také napsána celá řada knih, brožur a akademických prací. Za zmínku stojí například Edice Památná místa našeho kraje od Václava Kleina, Pověsti a staré tradice z hradu Radyně od Jaroslava Schiebla nebo Z minulosti hradu Radyně od Ladislava Lábka.
Co se týče publikací poslední doby, velice zajímavá je kniha Sto let hradu Radyně ve správě města a státu vydaná Občanským spolkem Hůrka a Radyně, dále Královský hrad Radyně od Milana Novobilského nebo obsáhlá sbírka pověstí z kraje pod Radyní od Vladimíra Havlice, kterou autor bohatě doplňuje svými grafikami.
Sběratelské předměty s Radyní
Byla také vydána celá řada nejrůznějších sběratelských předmětů na motivy hradu Radyně. Zmínit lze například poštovní známku, odznáčky, samolepky, mince, magnetky, turistické známky, papírové modely nebo štítky na hůl.
Radyně se také objevuje na mnoha historických pohlednicích různého typu. První pohlednice s Radyní byly vydány na konci 19. století jako litografie. Na počátku 20. století pak nastává tzv. zlatá doba pohlednic, ze které pocházejí vůbec nejkrásnější exempláře. Výběr toho nejlepšího byl zpracován v knize Starý Plzenec na historických pohlednicích.
Radyně Aktuálně
Téměř 700 let po svém založení Radyně stále pravidelně ožívá, zejména díky kulturním a společenským akcím, na které se scházejí návštěvních z celého regionu i ze zahraničí.
Mezi dnes již tradiční akce na Radyni patří například: Radyňské slavnosti vína, Čarodějnický rej, Oslavy osvobození, Středověké zahájení sezóny, Radoušovy hry, Svatý Martin na Radyni nebo Vánoční Radyně.
Kolem hradu také vede Skalní naučná turistická stezka se sedmi zastaveními v délce zhruba 4 kilometrů. Informační tabule jsou doplněny zajímavými obrázky ze současnosti i historie. Po cestě navštívíte například Lom Hřeben, skalní komplex Andrejšky nebo vyhlídku Vysoký Štont.
Pro návštěvníky hradu je otevřeno od dubna do října. V centru služeb pro turisty uvnitř opravené hájovny v podhradí jsou k dispozici nejrůznější materiály o zajímavostech ze Starého Plzence.
Vstupenky lze poté zakoupit přímo v hradním paláci při vstupu do samotného areálu hradu. Zde si také můžete vstupenku orazit na památku se staroplzeneckými motivy. Více si o Radyni a plánovaných akcích můžete přečíst na oficiálních stránkách hradu.
Hádanka na závěr
Závěrem článku o Radyni si můžete ověřit své historické znalosti a pokusit se odhadnout, která ze dvou následujících pohlednic je starší. Klíčovou informací je právě rok prvních generálních oprav v souvislosti s interiérem hradu.
Správná odpověď
Pohlednice vlevo je jednoznačně starší, a sice z období před rokem 1923. Důvodem je vzrostlý strom v interiéru hradu převyšující zdivo paláce. Vzrostlá zeleň byla odstraněna v rámci generálních oprav roku 1923. Vidíme, že na obrázku vpravo již zmíněný strom chybí.
