Ještě před středověkými hrady z kamene a cihel se na našem území nacházela opevněná sídla z dřeva a hlíny, které známe pod pojmem hradiště. Mezi jedno z takových hradišť patřila také původní Plzeň na vrchu Hůrka, na kterém se usadili Slované a později odtud spravovala celé západní Čechy jedna z vedlejších rodových větví Přemyslovců.
Historie opevněných hradišť
Slovanská hradiště procházela největším rozmachem mezi 6. – 9. stoletím a typickými lokalitami pro jejich stavbu byly různé vyvýšeniny pro dodatečnou přirozenou ochranu. V menších opevněných vsích žilo mezi 25 – 50 obyvatel, ve větších hradiskách již stovky a v těch největších jako např. v Mikulčicích i tisíc obyvatel. Spolu s vládcem kmene nebo později knížetem zde žilo také služebnictvo jako např. řemeslníci, kuchaři nebo úředníci.
Hradiště měla různorodé funkce, často kombinované. Kromě vojensko-strategické role mohla sloužit jako útočiště pro obyvatelstvo, místo pro kultovní a společenské rituály a centrum obchodu. Zároveň také plnila roli opěrných bodů na dálkových cestách, jako například z Bavorska do Staré Plzně. Obydlí byla nezřídka zdobena symboly slovanských božstev, jako např. boha hromu Peruna nebo bohyně vody a země Mokoš. Součástí opevnění byly vysoké dřevěné kůly a valy ze sypané hlíny. Dřevohlinitý val měl i Pražský hrad až do poloviny 12. století.
Důležitým mezníkem v hradní architektuře lze považovat rok 1212, kdy Zlatá bula sicilská věnovala tehdejšímu králi Přemyslu Otakarovi I. poprvé v historii českých zemí dědičný královský titul a suverenitu Českého království. Díky tomu se sem koncem 13. století rozšířila ze západních zemí rytířská kultura a gotická architektura, což mělo za následek transformaci od knížecích hradišť ke středověkým královským hradům z kamenne. Vzhledem k tomu, že do té doby byla hradiště dřevěná, při vypalování nepřátelskými vojsky se z nich mnoho nedochovalo.
Staroplzenecké hradiště na Hůrce
Slovanské hradiště Hůrka, později přemyslovský hrad Plzeň, se nacházelo ve Starém Plzenci na pravém břehu Úslavy a v současnosti je nejvýznamnější místní historickou památkou spolu s rotundou sv. Petra a Pavla.
Na základě rozsáhlých pohřebiští starší mohylové kultury víme o osídlení vrchu již v dobách pravěkých dávno před příchodem Slovanů. V průběhu 9. století došlo ke sjednocení slovanských kmenů ve státní celek, a protože v té době nebylo na Plzeňsku vystavěno žádné správní centrum, bylo tedy potřeba nějaké založit. Vhodným místem se nabízel právě vrch Hůrka. Od 10. do 13. století hradiště tak zastávalo funkci knížecího, obchodního a církevního centra raně středověkého Plzeňska.
Důležitost hradiště byla také umocněna polohou na kupecké tzv. solní stezce do Bavorska, která se větvila jednak přes Domažlice do Řezna a druhak na Přimdu, kudy procházely původní zemské hranice. V pramenech je Hůrka označována jako plzeňská provincie, což dokládá její tehdejší historický význam. Byla zde také mincovna, kterou zde nechal roku 1012 založit kníže Jaromír na sklonku své vlády. Později se zde také razily denáry krále Václava I.
Koncem 13. století přestalo členité údolí kolem Úslavy vyhovovat plánovanému královskému městu a spolu s nastupující změnou hospodářských a politických poměrů byla správa kraje přesunuta do nově založené Plzně (r. 1295) na soutoku řek Úslavy, Úhlavy, Mže a Radbuzy vlévající se do Berounky. Postupně bylo hradiště opuštěno, nicméně nejnovější nálezy keramických kachlů z 15. a 16. století ukazují, že místo bylo částečně obýváno až do počátku raného novověku.
V současnosti je území hradiště Hůrka spolu s rotundou sv. Petra a Pavla chráněnou kulturní památkou a od roku 1978 má své čestné místo také na seznamu národních kulturních památek.
První písemné zmínky o hradišti
První písemná zmínka o hradu Plzeň pochází z roku 976. Jedná se o text “iuxta Pilisini urbem” z kroniky Dětmara z Merseburku, který v překladu znamená “v blízkosti hradu Plzně”. Zmínka se váže k porážce Bavorů u řeky Úslavy, kteří táhli k Praze proti knížeti Boleslavu II.
Podruhé je na původní Plzeň odkazováno Brunem z Querfurtu v psané legendě o sv. Vojtěchu z roku 992, kde popisuje cestu druhého pražského biskupa z Říma zpět do Čech. Když sv. Vojtěch procházel Plzní a viděl, že se ve sváteční nedělní den nedodržuje třetí z Božích přikázání, rozhněval se a přikázal založit kostel věnovaný Panně Marii. V knize “Staroplzenecké kostely” kardinál Josef Beran na základě dalších písemných pramenů vyvozuje, že se jednalo právě o kostel Nanebevzetí Panny Marie na Malé Straně.
Třetí zmínka o Plzni se objevuje v roce 1109 v kronice Kosmově, kdy je písemně zaznamenán dvoudenní pobyt knížete Vladislava I. o Vánocích na hradišti Hůrka. Mezi další panovníky, kteří Plzeň navštívili, patřili kníže Jaromír, Vratislav II., Soběslav a Václav I., syn krále Přemysla Otakara I. nesoucí titul knížete plzeňského. Václav I. mezi lety 1222 a 1227 zastával také funkcni zdejšího správce.
Rozvržení hradiště
Samotné hradiště se skládalo z východního předhradí, knížecího dvorce s hospodářským zázemím, kastelánským dvorcem, tržištěm, západním předhradím, jižním plató s rotundou sv. Petra a Pavla, úvozu, jižního valu a západního podhradí s vyústěním kupecké stezky.
Centrální část hradu se opírala o východní val, který je dnes nejvíce dochovaný. Tato část zahrnovala palác postavený zřejmě z dřeva a pravděpodobně bez kamenné podezdívky. K tomu přiléhala pevná věž, která sloužila jako hlavní centrum hradu, kam se obránci uchýlili v případě nebezpečí, když nepřítel pronikl do hradního areálu. Věže byly obvykle postaveny z kamene a do výšky prvního patra neměly žádné otvory. Předhradí bylo zpevněno lehčím opevněním, jehož valy nad jižní a severní hranou ostrožny přetrvávají dodnes. Rozloha předhradí a akropole dohromady dosahuje přes 4 hektary.
Církevní stavby na území hradiště
Na akropoli hradiště stával od druhé poloviny 11. století kostel sv. Vavřince se samostatnou věží a od 12. století kostel sv. Kříže na východním předhradí.
Kostel sv. Vavřince byl původně románský kostel obdélníkového tvaru zakončený poloválcovou apsidou. V průběhu 16. století byl kostel přestavěn Kokořovci z Kokořova, zřítil se až roku 1818 za prudké vichřice. Místo je také opředené pověstmi, například že zvon na kostele začal v době nebezpečí sám zvonit a varoval tak obyvatele hradiště před přibližujícím se vojskem.
Kostel sv. Kříže stával v předhradí za východním valem v purkrabském dvorci. Základy kostela byly odkryty roku 1921 a při výkopech byla v základech nalezena dětská kostra. Kostel sv. Kříže se dlouho nedochoval, neboť na seznamu staroplzeneckch kostelů z roku 1651 již nebyl zaznamenán. Při stavbě domů ve Starém Plzenci sloužily zříceniny kostelů jako levný a dostupný zdroj stavebního materiálu, takže dnes lze jen dodatečným archeologickým průzkumem zjistit, jak to na plzeňském hradě vypadalo.
Třetí a zároveň historicky nejvýznamnější církevní stavbou je dodnes dochovaná románská rotunda sv. Petra, od 16. století také zasvěcená sv. Pavlu. Rotunda se nachází v západním předhradí a podle nejnovějších výzkumů byla postavena pravděpodobně až koncem 11. nebo v 1. polovině 12. století. Stavebně byla upravována ve 2. polovině 16. století Kokořovci z Kokořova a poté několikrát v průběhu 20. století. Z původní stavby byl zachován pouze tvar a řádkové zdivo z křemencových kvádříků. Kruhový půdorys s apsidou (půlválcovým výklenkem, kde se nachází oltář) je tedy také původní.
Archeologické výzkumy na rotundě
Poprvé byl na rotundě proveden archeologický průzkum v roce 1860 pod vedením Josefa Strnada. Mezi lety 1906 – 1909 proběhl výzkum Bohuslavem Horákem bez dochované dokumentace a zhruba o dvacet let později v letech 1920 – 1926 řídil výzkum Antonín Friedl. Poslední archeologické bádání se na rotundě konalo v 70. letech pod vedením Antonína Hejna u příležitosti generálních oprav před tisícím výročím založení Staré Plzně. V rámci těchto oprav byla zasklena okna, osazena podlaha kopiemi původních dlaždic, vyměněna šindelová střecha za břidlicovou na níž byl nasazen symbol čtyř slovanských seker místo původního kříže z 19. století.
Hůrka aktuálně
V roce 2023 oslavil spolek OSHR deset let od otevření své naučná stezky “Stará Plzeň a kupci” kolem Hůrky. Návštěvníci mohli během třinácti zastávek zažít rytířské ležení, vyrobit si luk nebo ochutnat středověkou kuchyni. Díky těmto aktivitám je stezka udržována a každý rok připravena na novou turistickou sezónu. Členové spolku OSHR se pravidelně starají nejen o Hůrku, ale také další staroplzenecké památky.
Na Hůrce je také plánovaný projekt ArcheoDanube s cílem integrovat archeologické dědictví do moderního prostředí a podporovat ekonomický dopad kulturního turismu ve Starém Plzenci za pomocí archeoparku. Projekt je zajišťován Regionální rozvojovou agenturou Plzeňského kraje, o.p.s. a financován Evropskou unií. Jednou z plánovaných částí projektu je například rozhledna přímo na Hůrce.
Model staroplzeneckého hradiště lze také od roku 2011 navštívit v parku Boheminium nedaleko centra Mariánských Lázní. Model má celkovou rozlohu 90 metrů čtverečních a je vyroben v měřítku 1:25. Boheminium je čtvrtým největším parkem miniatur v Evropě a nejnavštěvovanější atrakcí v Karlovarském kraji. Areál má otevřeno celoročně od 10 do 18h, o prázdnínách pak do 19h.
Samotná rotunda sv. Petra a Pavla je pro návštěvníky otevřena každou první sobotu v měsíci (květen – září) od 13 do 16h. Pro větší skupiny od šesti osob je možné si prohlídku objednat i v jiném termínu na oficiálních stránkách rotundy.
Další hradiště na našem území
V České republice existovala spolu s Hůrkou ještě další slovanská hradiště. Následující seznam poskytuje přehled těch nejzajímavějších, které stojí za navštívení.
Slovanská hradiště
Mikulčice – Slovanské hradiště v Mikulčicích je považováno za jedno z nejvýznamnějších mocenských a kulturních center Velké Moravy zejména v průběhu 9. století. Areál dosahuje rozlohy 10 hektarů a je významným archeologickým nalezištěm. Provedené výzkumy nám tak umožňují nahlédnout do života ve Velké Moravě před více než tisíci lety.
Netolice – Archeopark Netolice se nachází na akropoli bývalého přemyslovského kastelánského hradu, zaznamenaného v Kosmově kronice k roku 981. Areál nabízí autentickou rekonstrukci části hradeb s hlídkovou věží, hlavní val z 10. století, opěrnou zeď a terénní zbytky klešťovité brány. Hradiště leží nad potokem Rapačov s výhledem na město a šumavské vrchy.
Chotěbuz u Karviné – Archeopark v Chotěbuzi-Podoboře, nacházející se 5 km od Českého Těšína, je jednou z nejlépe zdokumentovaných archeologických lokalit v České republice. Rekonstrukce slovanského hradiště z 8. až 11. století s dřevěným opevněním, obytnými objekty a výrobními dílnami poskytuje návštěvníkům poutavý pohled na život v raně středověkém osídlení.
Libice nad Cidlinou – Toto slovanské hradiště na soutoku Labe a Cidliny vzniklo na počátku 9. století a bylo osídleno až do 12. století. Hradiště je nejčastěji spojováno s rodem Slavníkovců, kteří odsud spravovali své území. Od vyvraždění tohoto rodu vládu převzali Přemyslovci.
Vyšehrad v Praze – Vyšehrad v Praze, původně slovanské hradiště, má hluboké historické kořeny a spojuje se s vývojem českého státu. Jistě není náhodou, že vyšehradská bazilika je zasvěcena stejným světcům jako rotunda na Hůrce ve Starém Plzenci.
Staré Hradisko – Slovanské hradiště Staré Hradisko, poblíž Olomouce, bylo osídleno mezi 8. a 10. stoletím. S významnými archeologickými nálezy představuje důležitou část raně středověkých dějin této oblasti.
Pohansko – Hradiště Pohansko u Břeclavi bylo součástí Velkomoravské říše a nabízí návštěvníkům pohled na slovanský způsob života a kulturu. Nachází se v malebném prostředí u řeky Dyje.
Keltská hradiště
Hradiště Lhota-Točná – Někdy nazývané jako hradiště Závist bylo největší keltské opevněné sídliště v Čechách. Nacházelo se v Břežanském údolí jižně od Prahy. Akropole tohoto hradiště se datuje dokonce až od přelomu 5. a 6. století.
Třísov – Hradiště Třísov na Vyšebrodsku poskytuje malebný pohled na Vltavské údolí. Toto keltské hradiště bylo důležitým styčným bodem na Vltavské obchodní stezce, po které se dovážela sůl, podobně jako přes Starou Plzeň. Hradiště zaniklo zhruba v prvním století našeho letopočtu z důvodu expanze germánských kmenů.
