V průběhu dějin Starého Plzence se jeho významnost, a s ní také počet obyvatel, významně měnila. V tomto článku se podíváme na vývoj od roku 1655 a pokusíme se na základě dat odhadnout pravděpodobný vývoj do budoucna.
Situace do poloviny 17. století
Do poloviny 17. století, konkrétně do roku 1655, neexistují žádná konkrétní data. Lze se tedy o vývojovém trendu pouze domnívat na základě historických událostí a výsledků archeologických výzkumů z podobných lokalit.
Je možné tedy předpokládat, že se počet obyvatel Starém Plzenci výrazně snížil v důsledku následujících událostí:
Naproti tomu je pravděpodobné, že počet obyvatel narůstal zejména v následujících obdobích:
Co se týče odhadu počtu obyvatel samotného slovanského hradiště, je možné využít archeologických výzkumů z podobných lokalit, zejména v souvislosti s pozůstatky staveb a kostrových pohřebišť .
Na základě těchto výzkumů dosahovalo slovanské hradiště Bílina rozlohy 7,2 ha a pravděpodobný počet obyvatel byl 250 osob. Slovanské hradiště Mikulčice se rozprostíralo na rozloze 10 ha a počet obyvatel dosahoval dvou tisíc. Slovanská hradiště Levý Hradec a Zámky dosahovala rohlohy zhruba 6,5 ha a pravděpodobné populace nižších stovek obyvatel.
Hradiště Hůrka tak se svými 4,1 ha mohlo dle hrubého odhadu dosahovat kolem půl tisíce, zejména na základě polohy na rušné kupecké stezce a statutu správního centra celého regionu západních Čech.
Vývoj počtu obyvatel od roku 1655
První konkrétní údaje o počtu obyvatel známe až od roku 1655 z kroniky pátera Bonaventury Pitera. Dle farního soupisu bylo tehdy na vsi 120 osob nad 12 let, což činívalo zhruba 70-75 % obyvatelstva. Na základě přepočtu by mohlo být celkové číslo kolem 170.
Podobně se přistupovalo k farním zápisům až do počátku 18. století, kdy se začíná systematicky psát kronika místní fary bez nutnosti přepočtů složení obyvatelstva.
Pro lepší představu o vývoji počtu obyvatel si postupně naměřená data ukážeme na pěti různých grafech níže.
1) Zjednodušený graf vývoje
Z prvního grafu níže je patrné, že počet obyvatel průběžně narůstal od pol. 17. století až do počátku druhé světové války. Oranžově jsou značeny roky, kdy došlo k významnému poklesu obyvatel v důsledku historických událostí.
První oranžový sloupec představuje období po druhé světové válce, kdy počet obyvatel klesl jedna v důsledku ztráty na životech, ale také hromadné emigraci obyvatel z Československa mezi koncem války a nastolením nového režimu.
Druhý oranžový sloupec značí období Pražského jara a dočasné uvolnění hranic před vpádem vojsk varšavské smlouvy v roce 1968. Na dalších 20 let byl stav obyvatelstva převážně konstantní až do pádu komunismu a železné opony.
Po otevření hranic se část obyvatel rozhodla ze Starého Plzence a celého Československa dlouhodobě odstěhovat, což je patrné ze třetího oranžového sloupce.
Od 90. let prakticky až do současnosti počet obyvatel meziročně narůstá s několika málo výjimkami nepatrného poklesu. Zejména v posledním desetiletí nárůst obyvatel nabírá na síle, pravděpodobně v souvislosti s příznivou polohou nedaleko krajského města, dálničního sjezdu a velkého nákupního centra.
2) Počet obyvatel s upravenou časovou osou
V předchozím grafu byly sice přehledně vidět významné nárůsty a poklesy počtu obyvatel, nicméně odstupy mezi jednotlivými záznamy byly stále stejné i přes to, že mezi nimi mohlo být i několik desetiletí. Pro skutečné reflektování rychlosti růstu je proto třeba následovně graf rozšířit o chybějící roky a pomocnou trendovou linii.
Z grafu výše vidíme, že ve skutečnosti trvalo mnohem déle, než se počet obyvatel ve Starém Plzenci poprvé přehoupl přes hranici čtyř tisíc, jak by se mohlo zdát s grafu prvního, jehož cílem bylo zejména názorně ukázat znatelné poklesy skrze oranžové sloupce.
3) Průměrný počet obyvatel od 17. do 21. století
Po zkombinování obou přístupů, tedy přehlednosti a správnosti časové osy, se dostáváme k průměrnému počtu obyvatel v jednotlivých stoletích od roku 1655 do 2024. Za poznámku ještě stojí, že průměr 21. století se může postupně měnit, neboť máme před sebou ještě téměř jeho tři čtvrtiny.
Průměry mohou posloužit zejména k dotvoření si celkového obrazu vývoje. Ve všech stoletích nastal vždy jak nárůst tak pokles obyvatel, což v konečném důsledku zprůměruje celkový obraz. Jako příklad můžeme uvést zdaleka největší nárůst mezi 19. a 20. stoletím i přes dva obrovské světové konflikty.
4) Předpověď vývoje počtu obyvatel do roku 2040
Doposud jsme reflektovali stav minulý, avšak za prozkoumání stojí také nahlédnut do budoucnosti a pokusit se odhadnout, kolik obyvatel bude mít Starý Plzenec v roce 2040, případně kdy překročí hranici šesti tisíc.
Na základě posledních 20 let a použití exponenciální trendové linie na těchto datech vidíme, že milník šesti tisíc obyvatel bude při stávajícím vývoji dosažen mezi roky 2033 a 2034, tedy zhruba za 10 let. V roce 2040 by pak mělo ve městě bydlet zhruba o dalších 500 obyvatel více.
I přes zobrazenou projekci je pravděpodobné, že do roku 2040 se může stát ještě mnoho významných světových nebo tuzemských událostí, které mohou potenciálně tento trend ovlivnit nebo zcela změnit.
5) Vývoj počtu domů od roku 1869
Na závěr se ještě v krátkosti podíváme na vývoj počtu domů od roku 1869, ve kterém se tento statistický údaj začal měřit. Graf je vystavěn zhruba v rozmezí dekád, což odpovídá smysluplnému rozložení
V porovnání s vývojem počtu obyvatel vidíme, že vývoj obou grafů se z velké části překrývá. Pojítkem mohou být například úseky do 50. do 80. let, kdy stagnoval nejen počet obyvatel, ale také počet domů. Od 90. let byl poté nárůst výstavby opět akcelerován.
Zdroje použitých dat
Použitá data pro sestrojení jednotlivých grafů pochází zejména z následujících tištěných a internetových zdrojů:
1) Historické kroniky města
2) Kniha Tisíc let Starého Plzence z roku 1976, zejména kapitola Úpadek a doba ponížení (1266 – 1846) od strany 29 a dále Přílohy I. na straně 116. Více o knize ve článku Sběratelské předměty k tisícímu výročí Staré Plzně roku 1976
3) Český statistický úřad
Ve zmíněné knize k tisícímu výročí se o sepsání použitých kapitol zasloužili zejména Miloslav Bělohlávek a Robert Straka.
