Historie Starého Plzence je úzce svázána s několika panovnickými a šlechtickými rody. V následujících řádcích si všechny postupně představíme.
Panovnické dynastie byly celkem dvě, konkrétně Přemyslovci a Lucemburkové reprezentované královskou komorou pod vládou Karla IV. Vrchnostenské rody s dědickým právem byly celkem čtyři, z nichž největší vliv na Starý Plzenec měli pravděpodobně Kokořovci.
Panovnické dynastie
Než se v následujícím odstavci dostaneme k Přemyslovcům, je potřeba také zmínit Slovany, kteří sídlili na Hůrce pravděpodobně již v 8. století. V literatuře se tak můžeme setkat s pojmenováním Slovanské hradiště Hůrka, ze kterého později vznikl Přemyslovský hrad Plzeň.
Přemyslovci (10. – 12. stol.)
Od 10. do 12. století vládli na našem území Přemyslovci jako první česká knížecí a královská dynastie. Název rodu „Přemyslovci“ vymyslel až v 19. století historik František Palacký.
Prvním historicky doloženým knížetem byl Bořivoj I. V souvislosti se Starou Plzní je potřeba zmínit knížete Jaromíra, jehož denáry se razily ve zdejší mincovně a některé byly nalezeny v průběhu archeologických vykopávek.
Na počátku 13. století byl pověřený správou Staré Plzně Děpolt III. a ve 20. letech 13. století pozdější král Václav I., zvaný také jako Vévoda plzeňský.
Královská komora a Karel IV. (12. – 15. stol)
Královská dynastie Přemyslovců pokračovala po dědičné linii Elišky Přemyslovny, matce Karla IV. Po otci pocházel Karel IV., český král a císař Římské říše, z dynastie Lucemburků.
Jakožto český král měl na starost bezpečnost svého území a obchodních cest, dal vystavět v západních Čechách dva hrady podobného architektonického typu. Jedná se o hrad Kašperk (Karlsburg) a Radyni (Karlskrone).
Hrad Radyně byl vystavěn mezi lety 1356 a 1361 dle návrhu Michala Parléře z rodiny pražského dvorního architekta Petra Parléře. O výstavbu se organizačně staral stavitel Vít Hedvábný. Výstavbou hradu si plzenečtí od Karla IV. vysloužili osvobození od všech následujících robot, platů a břemen.
Radyně byla majetkem královské komory až do roku 1536, nicméně již od roku 1400 jej užívala drobná vrchnost.
Šlechtické rody
S nástupem Václava IV. začal vliv královské koruny postupně slábnout. Současně s tím sílila moc šlechty, která začala půjčovat králi a postupně skupovat královský majetek, včetně hradů.
Starý Plzenec s hradem Radyní se v průběhu historie stal majetkem čtyř šlechtických rodů: Pánů ze Šternberka (1536-1561), Kokořovců z Kokořova (1561-1710), Černínů z Chudenic (1710-1816) a Valdštejnů (1816-1920).
Šternberkové však užívali Radyni již od roku 1496 jako zástavu od královské komory, téměř 40 let před jejím odkoupením do dědičného držení v roce 1536*.
Páni ze Šternberka (1536-1561)
Šternberkové jsou jedním z nejstarších českých a moravských šlechtických rodů. Vyobrazená žlutá hvězda na modrém erbovém poli má symbolizovat hvězdu betlémskou. Rodové heslo je proto „Nescit occasum“, což znamená „Nikdy nezapadá“.
Jak již bylo zmíněno, od roku 1496 byla Radyně v jejich držení, nikoliv však dědičném. Teprve až roku 1536 jej získal Adam ze Šternberka do svého majetku, který využíval zejména jako lovecké sídlo. V polovině 16. století, tedy stále za jejich držby, byl hrad v zemských deskách označen jako pustý.
Kokořovci z Kokořova (1561-1710)
První zmínky o tomto šlechtickém rodu pochází z počátku 15. století. Tento rod vlastnil celou řadu panství v západních Čechách a v průběhu 17. století byl povýšen do panského a později hraběcího stavu.
V roce 1561 Kokořovci zakoupili část zelenohorského panství, ke kterému patřil také hrad Radyně a Starý Plzenec. Až do třicetileté války byl vztah místní šlechty s plzeneckými relativně bezkonfliktní. S koncem této války a úbytkem obyvatelstva a pracovní síly začali Kokořovci nutit plzenecké do roboty.
Plzenečtí se tímto de facto stali na dalších téměř dvě stě let poddanými šlechtické vrchnosti s povinností roboty. Vztah místních obyvatel se tímto s Kokořovci velice zhoršil a došlo i na ozbrojené konflikty v rámci boje za poddných za svá původní královská práva z 14. století.
Na počátku 18. století museli Kokořovci z důvodu nátlaku věřitelů na splacení dluhů místní panství prodat.
Černínové z Chudenic (1710-1816)
V roce 1710 se držby šťáhlavského panství ujali Černínové. Tento český šlechtický rod z Chudenic byl poprvé zmíněn již ve 12. století a vlastnili rozsáhlý majetek na území Českého království.
V první polovině se stal šťáhlavský zámek nedaleko Starého Plzence hlavním sídlem jedné z větví tohoto rodu. Černínové také nechali vystavět barokní lovecký zámek Kozel, kde se nachází první umělecké vyobrazení Radouše.
Chudenická větev vymřela po meči a tak majetek tohoto rodu i se Starým Plzencem zdědili spřátelení Valdštejnové.
Valdštejnové (1816-1920)
Valdštejnové, větev jedné z markvartických rodových větví, jsou starý český šlechtický rod poprvé zmíněný již ve 13. století.
Rozsáhlé majetky i s Radyní zdědili Valdštejnové po Černínech, nicméně v jejich zájmu zůstal především zámek Kozel. Radyně tak postupně pustla i nadále až do počátku 20. století, kdy hrad odkoupilo město Plzeň. Nedaleko centra Starého Plzence se také nacházel Valdštejnský statek, kam chodili pracovat místní obyvatelé.
Valdštejnové také předali kontrolu svých sedleckých železárnách Emilu Škodovi, čímž se stal Sedlec kolébkou věhlasných Škodových závodů.
Valdštejnové byli posledním vrchnostenským rodem ve Starém Plzenci.
Plzenec majetkem města
Samotná plzenecká obec, tehdy již městys, přestala být majetkem šlechty již v roce 1848 v důsledku celospolečenských změn a zrušení poddanství. Radyně však zůstala majetkem Valdštejnů až do roku 1920*.
V tomto roce odkoupilo hrad i přilehlé lesy město Starý Plzenec. Ve stejné době byl také založen Spolek na záchranu Radyně a Hůrky, který se až do poloviny 20. století usilovně staral o místní památky a výrazně se zasloužil o generální opravu hradu.
Od počátku 50. let se na téměř 40 let stává Radyně státním hradem, až v 90. letech se opět stává majetkem města. V současnosti se na hradě konají nejrůznější kulturní a společenské akce ve spolupráci s městem Starý Plzenec a Občanským spolkem Hůrka a Radyně, který byl založen roku 2003 a navazuje na činnost původního spolku.
