Dějiny Starého Plzence nejsou jen kronikou klidného života pod Radyní, ale také příběhem místa, které muselo po staletí čelit nájezdům, náboženským nepokojům i boji za svobodu.
Městské hradby a zdi zdejších kostelů byly svědky středověkého drancování, husitských bouří, urputného odporu místních měšťanů proti vrchnosti nebo dramatických okamžiků let 1968 a 1989. V tomto článku si představíme devět klíčových momentů, které formovaly tvář našeho města.
Bavorské vojsko pod Hůrkou
976
Díky písemnému zápisu o této bitvě z roku 976 víme o existenci hradu Plzeň. Kronika Dětmara z Mersenburku pojednává o porážce Bavorů, kteří táhli k Praze proti knížeti Boleslavu II. Jedná se o latinský text “iuxta Pilisini urbem”, v českém překladu “v blízkosti hradu Plzně”. Tato bitva u břehu Úslavy je tak pro Starý Plzenec pravděpodobně historicky nejvýznamnější.
Braniboři ve Staré Plzni
1280
Na konci 13. století napadla české území braniborská vojska. Roku 1280 došlo k plenění a vypalování Starého Plzence, tehdy ještě známého jako Plzeň. Prakticky všechny kostely byly poničeny německými vojsky. Předpokládá se, že hlavní příčinou zpustnutí kostelů sv. Kříže a sv. Vavřince bylo právě plenění města braniborskými vojsky a později husity.
Husitské války
1421
Roku 1421, tedy zhruba o 150 let po vpádu braniborských vojsk, se společenská situace v českých zemích vymkla královské komoře z rukou a upálení Mistra Jana Husa vedlo k husitským válkám. Husité, odpůrci soudobého stavu církve a zejména systému odpustků, ničili vše, co mělo nějakou spojitost s katolickou vírou. Po husitském plenění se již některé kostely, např. sv. Martina nebo sv. Václava, nevzpamatovaly.
Třicetiletá válka
1618 až 1648
Město se snažilo situaci řešit a zakoupilo několik vagónů brambor, dala Třicetiletá válka měla pro české země devastující následky, včetně obrovských ztrát na životech, ekonomického úpadku, výrazného omezení náboženských svobod a pevné zakotvení habsburské nadvlády. Po válce tak ubylo pracovní síly, což vedlo šťáhlavskou vrchnost k opětovnému nucení staroplzeneckých poddaných k robotě po téměř 300 letech relativní svobody. To bylo hlavní příčinou následných bojů za práva a privilegia.
Boje za práva a privilegia
konec 17. až polovina 19. stol.
Karel IV. udělil roku 1361 staroplzeneckým za výstavbu Radyně královská privilegia, která je osvobozovala od robotních povinností. Ignorování těchto práv vrchností vedlo k rebelii obyvatel vůči šťáhlavské šlechtě, často docházelo k ozbrojeným konfliktům, a dokonce bylo nutné povolat národní gardu na uklidnění sporů. Největší spory probíhaly s vrchnostenským rodem Kokořovců z Kokořova.
První světová válka
1914 až 1918
První globální konflikt zasáhl město především hospodářsky. Staroplzenecké školy a sály se proměnily v ubytovny pro vojáky, zatímco místní obyvatelstvo trpělo nedostatkem potravin a přídělovým systémem. Konec války v roce 1918 přinesl kromě vytouženého míru také vznik samostatného Československa a s ním spojené přejmenovávání symbolů rakousko-uherské nadvlády v ulicích města.
Druhá světová válka
1939 až 1945
Období německé okupace se do dějin města zapsalo nejen změnou názvů náměstí (např. na Victoria-Vítězství), ale především osobními příběhy odvahy, jako byl postoj strážmistra Vondráčka. Nejdramatičtější chvíle město zažilo v květnu 1945, kdy hrozilo jeho rozstřílení německým dělostřelectvem. Vše skončilo 6. května příjezdem amerických osvobozovacích tanků na dnešní Masarykovo náměstí.
Podrobnosti o obou světových válkách, květnových událostech roku 1945 a osvobození Americkou armádou naleznete v článku První a druhá světová válka ve Starém Plzenci.
Tanky Varšavské smlouvy
1968
Zanedlouho po poválečné změně režimu začala ve světě tzv. studená válka mezi USA a SSSR. Nálady směrem k socialismu se postupně zhoršovaly, až došlo k uvolnění poměrů na konci 60. let. V reakci na Pražské jaro poslala Moskva do Čech sovětská vojska, která se nevyhnula ani Starému Plzenci.
Tanky Varšavské smlouvy poničily jednu z Pumpiček na křižovatce ulic Žižkovy a Baslovy a do nedávné rekonstrukce této technické památky bylo opravené místo ještě patrné. Z kroniky také víme, že sovětští vojáci chtěli rozstřílet rotundu sv. Petra a Pavla, neboť jim budova připomínala nepřátelský bunkr.
Sametová revoluce
1989
Revoluční rok 1989 byl pro směřování naší země pravděpodobně tím nejdůležitějším za posledních 50 let. Ve Starém Plzenci máme záznamy o tom, že na pražské události začali reagovat jako první pracovníci mateřské školy a lidové školy umění, kteří zaslali prohlášení odsuzující brutální potlačení demonstrace a zásah proti studentům. Postupně se k nim přidávali i ostatní obyvatelé města, i když zpočátku váhavě.
Generální stávka za svržení vlády se ve městě konala 27. listopadu. Zároveň ve Starém Plzenci vzniklo také Občanské fórum, které se poprvé sešlo 2. prosince večer v kině na náměstí. S každým dalším setkáním se účast obyvatel zvyšovala.
Po změně režimu a nastolení demokracie byly roku 1991 přejmenovány například ulice Fučíkova na Habrmanovu nebo Leninovy domky na ulici Mikoláše Alše.
